Svět je nejkrásnější z okna vlaku
Svět se vyvíjí a nezadržitelně z něj mizí mnoho zážitků a pocitů, které ještě nedávno byly úplně běžné. Zlenivěli jsme a uzavřeli se. Komunikujeme prostřednictvím displejů. Cestujeme v komfortu svých aut. Je možné, že cit pro romantiku, pro medově tekoucí čas i pro prožívání dnů v lidské tlupě a ve zcela nevirtuální realitě, zmizely? Já myslím, že ne. A dokonce vůbec není těžké takového zážitku si dopřát. Někdy stačí maličkost. Třeba nechat auto doma, nastoupit do vlaku a jet. Na jednu takovou jízdu vás zvu, protože „Na první nástupiště právě přijel vlak Dráhy národního parku. Nastupovat!“.
Sedíte a díváte se. Povídáte si. Žádné starosti, žádné vztekání se řízením. Dokonalejší obrazovku, než je okno jedoucího vlaku, ještě nikdo nevynalezl. Za okny defilují do nebe šplhající kolmé stěny Labského kaňonu, z kučeravých lesů vystrkují zvědavé hlavy skalní věže, z ranní mlhy se dere ke slunci rozdrásaný masiv Schrammsteine… Pod náspem pospávají podstávkové domky a domečky jako bychom byli součástí malebné modelové železnice, z náručí městeček vykukují věže kostelíků, mosty nás přenášejí přes potoky a říčky, noříme se do hlubokých lesů, ze kterých na obzoru startují rakety rozhleden… Dráha národního parku je jako kouzelný létající koberec. Po libosti vystoupíte a vydáte se na výlet. Možná na okružní cestu, abyste na stejné stanici nastoupili do pozdějšího spoje, ale možná také od nádraží k nádraží přes kopce, vyhlídky, louky a rokle. Možností je nepřeberně. Na dosah máte všechny magnety dvou národních parků – toho saského i toho českého - a tří chráněných krajinných oblastí – Labských pískovců, západních Lužických hor i severní výspy Českého středohoří. To všechno je možné díky třem vzájemně propojeným páteřním tratím. Pojďme si je představit.